Proč by vaše dítě mělo hrát videohry

Skutečně existují důvody, proč je hraní videoher prospěšné. Stejně tak ale najdete důvody proč ne. Shrnuli jsme pro vás ta nejpalčivější pro a proti. Mělo by tedy vaše dítě hrát videohry?

XY důvodů proč ano

• Řešení problémů a logická úvaha. Při hraní her, jako Angry Birds, Cut the Rope, nebo Minecraft a jim podobné, trénují děti kreativitu. Hra je nutí přemýšlet a najít způsob, jak vyřešit virtuální problém.
• Koordinace zraku a hmatu, trénink jemné motoriky a orientace v prostoru. Postavy v akčních střílečkách často běží a střílí zároveň. Hráč musí sledovat směr pohybu postavy, její rychlost, kam míří zbraň, jestli zasahuje cíl a mnoho dalšího. Vše v několika vteřinách. Mozek musí zpracovat veškeré impulzy a vyvolat adekvátní reakci rukou a prstů. I zdánlivá hloupost tak obnáší velkou koordinaci a koncentraci. Výzkumy potvrzují, že akční hry zlepšují celkový postřeh. Hráči mají lépe trénovanou jemnou motoriku a mají pevnější ruku například při operacích. Dokonce i současným pilotům akrobatických a vojenských letounů, pomáhají videohry k mnohem lepším výsledkům.
• Plánování a hospodaření. Děti se učí hospodařit se zdroji a používat je tam, kde mají největší smysl. Tak jako v reálném životě. Nejčastěji se týká strategických a stavitelských her, jako The Sims, Age of Empires a mnoho dalších. Například hra SimCity inspirovala velké množství hráčů ke studiu regionálního rozvoje a architektury.
• Řešení několika úkolů zároveň, taktika. Mnoho her hráčům při plnění úkolů hru komplikuje dodatečnými překážkami. Děj se často mění a je nutné reagovat změnou stylu hry a taktiky.
• Rychlé uvažování, analýza a řešení. Pro mozek jsou videohry jako rozcvička. Univerzita v Rochesteru, vedená profesorkou Daphne Bavelier ve výzkumech poukazuje na to, že akční hry děti učí mnoho dovedností, které se jim hodí v reálném životě. Patří mezi ně rychlé uvažování, reagování a rozhodnost.

Video z TEDxCHUV přeložil Jakub Helc a Marek Petrik převzato z www.ted.com

Přesnost. Studie Univerzity v Rochesteru prokázala, že trénované mozky hráčů se dovedou rozhodovat rychleji, bez ztráty přesnosti. V dnešním Světě jde o velmi důležitou vlastnost.

Koncentrace. Studie provedená vzdělávací laboratoří Appalachia odhalila, že děti s poruchou pozornosti, které hrály Dance Dance Revolution, se lépe soustředí na čtení a díky tomu v něm dělají velké pokroky.

Angličtina a další jazyky. Ano. Opravdu velká část Anglicky mluvících Čechů má svou slovní zásobu, fráze, i výslovnost lepší díky videohrám.

Spolupráce. Zejména online kooperativní hry nutí hráče ke spolupráci. Musí si rozdělovat úkoly, role a trénují vůdčí dovednosti. Musí se vyrovnávat s kritikou a přijímat pokyny ostatních. Je ale třeba sledovat, jakým tónem s vašim dítětem spoluhráči komunikují. Snadno se setká se sprostými výrazy a dalším nevhodným obsahem.

Orientace v mapě. U her s „otevřeným světem“ je práce s mapou nezbytná. Děti se učí orientovat v prostoru a odhadovat vzdálenosti. Herní mapy jsou prakticky bez rozdílu v porovnání s realitou.

Existuje mnoho podobných příkladů. Všechny klady hraní videoher jsou spojené s tréninkem mozkové aktivity. Paradoxně se v některých ohledech zdokonaluje i zrak. Hráči obvykle nemají problémy s moderními technologiemi, kreativitou, jsou citlivější ke kontrastům barev, v akčních hrách mohou „upustit páru“ a tlumit agresi. Mnoho studií poukazuje na změny ve strukturách mozku hráčů. Ti mají výrazně vyvinutější oblasti, které se podílejí na pozornosti a vizuálním vnímání. Existují studie, prokazující, že hráči se lépe učí a obecně se mnoho částí mozku zrychluje a vyvíjí lépe. Nelze ale říci, že všechny hry působí na děti jen dobře. Ani nemůžeme napsat že hraní videoher je to nejlepší, co vaše děti může potkat. Vedle toho dobrého, je tu i mnoho zlého.

XY důvodů proč ne

• Násilí ve videohrách. Existují studie poukazující na to, že hráči násilných videoher jsou více tolerantní k násilnému chování a sami mohou být agresivnější. Zde je to ale složitější. Je totiž i mnoho studií a výzkumů tvrdících opak. Tedy že agresor se „vybije“ u videoher, které působí jako ventil. Definitivně prokázáno není ani jedno, ani druhé. Násilné hry z duševně zdravého člověka vraha neudělají. Stejně jako akční filmy, nebo horory.
• Sociální izolace, závislost. Hraní videoher se nikdy nesmí stát hlavní náplní dne. Hardcore hráči se plíživě mohou stát závislými a izolovat se od přátel, i rodiny. Mohou vzniknout potíže s učením, docházkou do školy, nebo do zaměstnání. Častý je spánkový deficit a s tím souvisí další a další obtíže. Sledujte kolik času vaše děti u videoher tráví.
• Učení špatným hodnotám. Některé videohry učí hráče špatným hodnotám. Násilí a agrese je odměňováno. Ženy jsou často zobrazené jako slabší a silně sexuálně vyzývavé. Některé výzkumy ale poukazují i na opak. Hráči se po agresivní, bezcitné scéně cítili provinile a reagovali na podněty v reálném životě citlivěji.
• Silnější příznaky ADHD. Vědci potvrzují, že děti a dorost s poruchami typu ADHD, hrající videohry déle než hodinu denně, mají silnější příznaky, než děti trpící stejnou diagnózou a videohry nehrají. To může vést k horším výsledkům například ve škole.
• Zdravotní problémy a nadváha. Hry mohou mít negativní vliv na zdraví (nejen) dětských hráčů. Řeč je o obezitě, záchvatech spouštěných vizuálními efekty (např. epilepsie), kosterních a svalových obtížích, nebo o syndromu karpálního tunelu.

Hraní videoher je trend, který se nezastaví. Ruku na srdce – kdo sedí u videoher, když děti spí? Průměrný věk hráče videoher je někde kolem 33 let a stoupá. Nemá smysl dětem videohry zakazovat. Když nebudou hrát doma, budou je hrát u kamarádů. Důležité je sledovat, jak děti hraní promítají do reálného života, kolik času sedí před obrazovkou a kolik času věnují sportu, pohybu a kamarádům. Slovy klasika: „Přiměřeně, přiměřeně….“

zdroj: https://www.raisesmartkid.com, wikipedia a vlastní úsudek.